Iniciační Svátosti
Svátost Křtu
Je to zásadní svátost a předpokladem pro všechny ostatní svátostí. Sjednocuje nás s Ježíšem Kristem. Zahrnuje nás do Jeho výkupné smrti na kříži, a tak nás vysvobozuje z mocí hříchu. Protože Křest je smlouvou s Bohem, musí člověk k Němu říci své svobodné „ANO“. V případě Křtu malých dětí vyznávají víru jejich rodiče jako zástupci. Křest dětí předpokládá, že rodiče a kmotři budou křtěnce uvádět do víry a do křesťanského života. Byl-li někdo pokřtěn jako malé dítě, musí svůj křest později „ratifikovat“ vlastním životem – to znamená, že k němu musí říci z vlastní vůle své „ANO“, aby mohl začít přinášet plody.
Křest dospělé osoby – dospělý, který chce přijmout křesťanskou víru, nemění pouze svůj pohled na svět.
Vstupuje totiž na cestu učení se / KATECHUMENAT/, během níž se připravuje na přijetí Božího daru ve svátosti křtu, osobním obrácením se stává novým člověkem v Kristu.
V obvyklých případech je udělovatelem svátostí biskup, kněz nebo jáhen. V případech nouze může platně pokřtít každý křesťan, ba dokonce každý člověk, když má úmysl konat to, co koná Církev.
Svátost Biřmování
Je to svátost, která dovršuje svátost Křtu. Ve které jsme zahrnováni Dary Ducha svatého. Ten kdo se svobodně rozhodne žít životem Božího dítěte, a kdo požádá o Ducha svatého skrze vkládání rukou a pomazání KŘIŽMEM, dostane sílu stát se slovem i skutkem svědkem Boží Lásky.
Každý kdo se připravuje na přijetí této svátosti, se ocitá v jedné z nejdůležitějších etap svého života. Proto usiluje, aby uchopil víru srdcem i rozumem, sám za sebe i společně s druhými prosí o Ducha Svatého, aby ho vedl k usmíření se sebou, s lidmi ve svém okolí a s Bohem skrze svátost smíření. A tak ho učinil nástrojem Boží Lásky. Svátost Biřmování uděluje za normálních okolností biskup. Je-li to třeba, může k tomu biskup pověřit i kněze. V ohrožení smrtí může biřmovat každý kněz.
Svátost Eucharistie
Eucharistie je svátost, ve které Ježíš Kristus za nás dává své Tělo a Krev – sám sebe abychom se také my odevzdali v lásce Jemu a abychom se s Ním sjednotili ve Svatém Přijímání. Tak se spojujeme s jediným Kristovým tělem – Církví. Eucharistie je po Svátosti Křtu a Biřmování třetí iniciační svátost katolické církve. Eucharistie je tajemným středem všech těchto Svátostí, protože Ježíšova historická oběť na kříži se při Proměňování zpřítomňuje skrytým nekrvavým způsobem. Tak se slavení Eucharistie stává zdrojem a vrcholem celého křesťanského života.
Tento obřad jsme si nevymysleli. Ježíš sám slavil se svými učedníky poslední večeří a předjímal jí vlastní smrt, daroval Se svým učedníkům v podobě chleba a vína a vybídl je, aby od toho okamžiku vždycky a všude slavili v Eucharistii Jeho Smrt a Zmrtvýchvstání. Slavení Eucharistie je jádrem křesťanského společenství. Právě v Ní se církev stává Církví.
Každá mše svatá / Eucharistie / se člení na dvě hlavní části: Bohoslužbu Slova a na Slavení Eucharistie v užším smyslu.
V každém Slavení Eucharistie jedná sám Pán Ježíš, biskup nebo kněz Jej zastupuje. Ježíš je ve svátostí přítomen tajemným, avšak skutečným způsobem.
O všech nedělích a zasvěcených svátcích je katolický křesťan zavázán účastí na mši sváté. Avšak ten, kdo skutečně vyhledává Ježíšovo přátelství, následuje Ježíšovo pozvání ke stolu, kdykoliv má k tomu možnost. Ten, kdo chce přijmout Svaté Přijímání. Musí být katolík, pokud by si byl vědom závažného hříchu, musí předtím přistoupit ke svátostí smíření.
Uzdravující Svátostí
Svátost Smíření
Kristová Láska hledá ztracené a uzdravuje nemocné. Proto jsme dostali darem svátost uzdravení a obnovení, ve kterých jsme osvobozování od hříchu a posilováni v tělesné a duševní slabostí. Svátost smíření se také nazývá svátost pokání, odpuštění, obrácení nebo též vyznání /zpověď/.
Svátost Křtu nás sice vyprošťuje z moci hříchu a smrti a uvádí nás do nového života Božích dětí, ale neosvobozuje nás od lidské slabosti a od náklonnosti ke hříchu. Proto se potřebujeme znovu a znovu usmiřovat s Bohem. Tu možnost nám poskytuje svátost smíření. Ke každé svátosti smíření patří: zpytování svědomí, lítost, předsevzetí, vyznání a zadostiučinění. Za normálních podmínek mohou být všechny smrtelné hříchy, které si v důkladném zpytování svědomí připomeneme a ze kterých jsme se zatím ještě nezpovídali, odpuštěny pouze ve svátostné individuální zpovědi.
Udělování svátostí smíření je vyhrazeno biskupům a kněžím. Ježíš Kristus mocí jejich svěcení jedná skrze ně.
Svátost Nemocných
Ježíš přišel, aby nám zjevil Boží lásku. Tu přinášel především tam, kde jsme se cítili mimořádně ohroženi. Bůh chce, abychom byli zdraví na těle i na duchu. Svátost nemocných může přijmout každý pokřtěný věřící člověk, který se ocitá v kritickém stavu čí situaci. Podstatou obřadu při slavení této svátosti je modlitba spojená s pomazáním čela a rukou nemocného posvěceným olejem. Svátost uděluje útěchu. Pokoj, sílu a nemocného v jeho nouzi a utrpení spojuje hlubokým poutem s Kristem. U mnohých tato svátost vede k tělesnému uzdravení. A chce-li si Bůh někoho povolat k sobě, dává mu v této svátosti sílu ke všem tělesným a duševním zápasům na jeho poslední cestě. Udělování svatosti nemocných je vyhrazeno biskupům a kněžím. Ježíš Kristus mocí jejich svěcení jedná skrze ně.
Svátosti společenství a poslání
Pokřtěný a biřmovaný křesťan může v Církvi ještě přijmout dvě svátosti, jimiž přijímá osobní poslání a v nichž je Bohem povolán ke službě, je to svátost kněžství a svátost manželství. Obě mají jedno společné – jsou určeny druhým. Nikdo není vysvěcen na kněze jenom sám pro sebe, stejně tak nikdo nevstupuje do manželského stavu jenom sám pro sebe. Svátost kněžství a svátost manželství mají budovat Boží lid, jsou jakýmsi kanálem, jímž může proudit Boží Láska do světa.
Svátost Kněžství
Tomu, kdo přijímá svátost kněžství, je dána zvláštní účast na Kristově kněžství, která se kvalitativně liší od všeobecného kněžství věřících. Svátostné kněžství je dar Ducha Svatého udělovaný Kristem prostřednictvím církve.
Svátost Kněžství má tři stupně:
Biskupské svěcení / EPISKOPÁT /
Kněžské svěcení / PRESBYTERÁT /
Jáhenské svěcení / DIAKONÁT /
Na jáhna, kněze čí biskupa může být platně vysvěcen muž, který přijal katolickou víru, byl v ní pokřtěn, a který je pro tento úřad povolán Církví.
Svátost Manželství
Bůh povolal muže a ženu, aby byli navzájem jeden pro druhého a nebyli už „dva, ale jeden“ /Mt 19,6/
Takto mají prožívat lásku, být plodní a sami se stávat znamením Boha, který je Láska. Svátost Manželství vychází ze slibu muže a ženy před Bohem a před Církví, který přijímá a stvrzuje Bůh.
Ke svátostnému manželství nutně patří tří prvky:
- Svobodné ANO.
- Dobrovolné přijetí celoživotního výlučného vztahu
- Otevřenost k přijetí potomstva.
Avšak tím nejhlubším v křesťanském manželství je vědomí obou partnerů: jsme živým obrazem lásky Krista a Církve.
Manželství je nerozlučitelné z trojího důvodu:
- Proto, že vzájemné a bezvýhradné odevzdání odpovídá samé podstatě lásky.
- Manželství muže a ženy je obrazem bezpodmínečné Boží věrnosti vůči stvoření.
- Představuje ono Kristovo odevzdání se Církve, které sahá až po smrt na kříži.
V životě manželů mohou nastat takové krize vzájemného vztahu, které zpětně odhalí, že jeden nebo oba partneři nebyli v okamžiku uzavření sňatku schopni manželství nebo neprojevili plnou vůli k manželství. Pak je manželství v právním smyslu neplatné. Po prověření dané situace příslušným církevním soudem může Církev prohlásit takové manželství za neplatně uzavřené.
Manželství katolíka s nekatolickým křesťanem – pro uzavření je zapotřebí získat církevní souhlas. Takzvané konfesně smíšené manželství totiž vyžaduje na obou stranách mimořádnou věrnost Kristu, aby nepřekonané drama rozdělení křesťanů nepokračovalo dále v malém a nedovedlo snad až k náboženské lhostejnosti.
Pro katolického věřícího může být z hlediska vlastní víry i z hlediska výchovy budoucího potomstva velice obtížné uzavřít manželství a žít s partnerem vyznávajícím jiné náboženství.
Ve své zodpovědnosti za věřící proto katolická církev ustanovila manželskou překážku rozdílnosti náboženství. Proto může být takovéto manželství platně uzavřeno pouze s tím, že jeho uzavření předchází osvobození /dispens biskupa/od této překážky.
To co je Církev ve velkém, je rodina v malém – odraz Boží lásky ve společenství lidí. Každé manželství se naplňuje v otevřenosti vůči druhým, vůči dětem, které Bůh dává darem, v duchovním přijetí, v pohostinnosti a v ochotě být tu pro druhé.
Svátostiny
Svátostiny jsou posvátná znamení nebo posvátné úkony, kterými se zprostředkovává Boží požehnání.
K typickým svátostinám patří žehnání osob, domů nebo bytu, žehnání dopravních prostředků, žehnání vody, zvonů, varhan, polí, zemědělské techniky, označování věřících popelem v postní době, žehnání velikonočních pokrmů.
Lidová zbožnost – k jejímž projevům patří: uctívání relikvií svátých, procesí, poutě a pobožností, Adorace N. S. je důležitou podobou inkulturace víry, která je skutečně dobrá, pokud je v souladu s Církví, vede ke Kristu a nesnaží se zasloužit člověku nebe zbožnými skutky bez ohledu na Boží milost.
Pobožnosti – Adorace Nejsvětější Svátostí, Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k Panně Marie, ke Všem Svatým, k svatým ochráncům naší vlasti, Růženec, pobožnost Křížové Cesty a další.
Uctívání Relikvií – patří k přirozeným lidským potřebám. Snažíme se projevit respekt a úctu váženým osobnostem. Ostatky svatých uctíváme správným způsobem tehdy, když tím chválíme Boží působení v lidech, kteří žili v naprosté odevzdanosti Bohu.
Poutě – Ten, kdo se vydává na pouť – modlí se nohama a zakouší všemi svými smysly, že život je jedinou velkou cestou k Bohu.
Už starozákonní Izraelité se vydávali na pouť do jeruzalémského chrámu. Křesťané tuto praxi převzali. Především pak ve středověku nabývalo putování na svatá místa /Jeruzalém, Řím, Santiago de Compostela/ mohutných forem.
Lidé se často vydávali na pouť na znamení svého pokání. V dnešní době kromě už zmíněných míst jsou cílem poutníků místa jak Czestochova – Jasna Gora, Příbram -Sváta Hora, Svatý Kopeček, Stará Boleslav, Velehrad, Chlum sv. Maří, Klášter Teplá, Loreta /Bor u Tachova/ a mnoho dalších.
Lidé hledají pokoj a sílu, která vyzařuje z posvátných milostiplných míst, snaží se oprostit se od životních zátěží a vydat se na cestu za Bohem.
Křesťanský pohřeb je službou lásky, kterou dané společenství prokazuje svým mrtvým. Spolu nese žal pozůstalých, ale zároveň se v ní obrážejí velikonoční rysy. Vždyť umíráme v Kristu, abychom spolu s Ním slavili Zmrtvýchvstání.
Svátostí v Římskokatolické Farnosti Zbiroh
Svátost Křtu
Křest malých dětí / do 7 let /
Osobní kontakt rodičů s knězem 3 měsíce před dnem křtu.
Příprava je vedená podle osobní domluvy, pokud je to možné přípravy se zúčastní kmotr nebo kmotři dítěte.
Volba kmotru je na rodičích dítěte – je nutné, aby kmotr byl pokřtěnou a věřící osobou.
V případě kdy jeden s rodičů není pokřtěn, požaduje se, aby nepokřtěný rodič napsal a podepsal písemný souhlas s křtem dítěte a že nebude bránit v jeho v křesťanské výchově.
Doklady nutné ke svátosti křtu:
- Kopie rodného listu dítěte /může být scan – zaslaný na e-mailovou adresu farnosti/.
- Kopie nebo scan křestního listu rodičů a kmotra.
- Přesná adresa současného místa bydliště rodičů.
- Jména a příjmení prarodičů dítěte.
- V případě bydliště mimo území farnosti Zbiroh, písemný souhlas od místního duchovního s udělením svátostí ve farností Zbiroh, tzv. propuštění z farnosti.
O souhlas mohou od místního duchovního požádat rodiče dítěte.
Příprava k přijetí svátostí dětí školou povinných se koná ve farnosti v rámci vyučování náboženství. Týká se to rodin trvale bydlících na území farností Zbiroh.
Příprava k přijetí Svátostí Křtu pro osoby dospělé se ve farnosti koná po osobním setkání s knězem. Minimální čas přípravy je 1 rok – /12 měsíců/ – KATECHUMENÁT.
Svátost Manželství
Podmínky přijetí svátostí manželství:
- Minimálně jeden ze snoubenců musí být pokřtěn v Římskokatolické Církvi.
- V případě, kdy jeden ze snoubenců je jiného vyznání, je nepokřtěn nebo je jiného náboženství je potřeba získat souhlas /dispens/ z Biskupství Plzeňského tato skutečnost musí být nahlášena, získaní dispense trvá podle kauzy cca. jeden měsíc.
- Oba snoubenci musí být svobodní, v případě dřívějšího sňatku jak církevního, tak civilního to vyžaduje přezkoumání situace, proto je třeba ji nahlásit kněží dřív – 3-4 měsíce před plánovanou svatbou.
- Příprava před Svátostí Manželství, kdy oba snoubenci nepocházejí z území farnosti Zbiroh ani zde trvalé nebydlí, se uskutečňuje v místě /farnosti/ současného bydliště.
- Příprava na přijetí Svatostí manželství vyžaduje minimálně 5 přípravných setkání s knězem, toto se týká osob, které trvale bydlí na území farností Zbiroh.
- V případě, kdy Svátost Manželství bude udělovat v kostelech nebo kapli, které jsou na území farnosti jiný duchovní, je nutné, aby se on osobně domluvil s duchovním správcem místní farnosti.
- Vyžadované doklady k přípravě:
– potvrzení o přijetí svátosti křtu /ne starší 3 měsíců/
– přesná adresa farnosti, kde se konal křest
– pro osoby nepokřtěné kopie rodného listu
– adresa současného bydliště
– aktuální kontaktní údaje o duchovním, který bude snoubence oddávat /jméno a příjmení, místo kde aktuálně působí, telefon, e-mail/
– písemné potvrzení o přípravě na přijetí Svátostí z farnosti, kde se tato příprava uskutečnila.
Svátost Nemocných
Udělování svátostí se koná po předchozí domluvě s knězem. Domluva může být osobní nebo telefonická s upřesněním jména a příjmení nemocné osoby, adresy,
dne a hodiny. V naléhavých případech příbuzní můžou kněze kontaktovat bez ohledu na denní či noční dobu. /tel. 371 785 413 nebo 731 619 669/
Křesťanský pohřeb
Rodina nebo příbuzní zesnulé osoby se mohou obrátit na kněze /371 785 413 nebo 731 619 669/ a pohřební službu. Kostely v Radnicích, Zbirohu, Líšné, Zvíkovci, Mlečicích, Drahoňově Újezdu, Stupně, Újezdu u sv. Kříže, Hlohovicích, Chomli, Liblíně, Přívěticích jsou na území Římskokatolické farnosti Zbiroh. V případě nepřítomnosti kněze ve farnosti je možné se domluvit s duchovní správou v Rokycanech /tel. 371 722 742/.