Farnost Radnice – Zbiroh

Stránky římskokatolické farnosti Radnice – Zbiroh

Vážení farníci,

v souvislosti s nouzovým stavem, který jak jistě vnímáte omezil možnosti bohoslužeb i v naší farnosti, nyní krizový štáb a vláda ČR postupně uvolňuje počet osob přítomných na bohoslužbách a to od dne 27.4.2020.

Nyní vás chci informovat jaký je plán dodržení opatřeni v počtu osob které mohou být přítomné na bohoslužbách.
Od 27.4. jde o 15 osob, od 11.5. – 30, od 25.5 – 50 osob. Tyto počty musíme striktně dodržovat a proto zveřejňuji návrh, aby jste se s ním seznámili a předali jej ostatním členům farního společenství.

Mše svaté v průběhu týdne:
Zbiroh od 17:00 – úterý a čtvrtek – kostel
Radnice od 17:00 – středa a pátek od 9:00 – kostel

Mše svaté s nedělní platností – sloužené v sobotu:
12:00 Újezd u sv. Kříže
14:00 Drahoňův Újezd
15:30 Mlečice
16:30 Zvíkovec

Neděle:
9:00 Zbiroh
10:45 Radnice
14:00 Stupno

Pokud jde o mše svaté v průběhu týdne – do poctu 15 osob se vejdeme bez potřeby nahlašování své přítomnosti.

Nedělní mše svaté – musíme se rozdělit tak aby během měsíce května počet přítomných nepřesáhl povolený limit.

Proto prosím aby jste mi telefonicky nahlašovali místo kde se chystáte býti přítomnými – nejlépe v pátek večer – abychom se mohli správně a v klidu domluvit nebo eventuálně přesunout návštěvu mše svaté na jiné místo kde se bohoslužba koná a je ještě volná kapacita. (pro jistotu tel. číslo +420731619669) v případě že bych váš telefonát nezvedl, prosím o SMS abych vám mohl odpovědět.

Doufám také, že v případě nutnosti Ti z vás kteří disponují dopravním prostředkem budou nápomocní a poslouží těm kteří ho nemají a nabídnou možnost přesunu na místo konání bohoslužby.

P. Darek

Mimořádný pastýřský list / 21.3.2020

Vloženo: 22 - března - 2020

Sestry a bratři z naší plzeňské diecéze,
chci v této mimořádné situaci každého z Vás osobně pozdravit. A chci Vás v duchu II. Vatikánského koncilu oslovit jako Boží lid, který je společně na cestě do Božího království. (srv. LG 9).

Nejen my zde v plzeňské diecézi, ale všichni věřící v celé České republice jsme od nabytí svobody v roce 1989 putovali jako Boží lid vstříc Božímu království duchovní krajinou, která nám byla docela blízká a známá. Jistě, mnohé se postupně měnilo a při našem putování nás také potkalo nemálo složitostí, ale celá naše cesta byla předvídatelná, byla to cesta krajinou veskrze pestrou a úrodnou. Nabyli jsme tak pocitu, že se vlastně ani jako Církev, ani jako společnost nemusíme ničeho moc obávat, že my sami dobře víme, kudy alespoň v základním směru naše cesta povede dál a jak po ní kráčet.

Teď se ale situace velmi rychle a zásadně změnila. Jako bychom při svém putování vstoupili do zcela neznámé a nebezpečné krajiny. Je to krajina, v níž se naše cesta ztrácí v mlze nejistoty, kde na nás číhají doposud neznámá nebezpečí, kde nás ohrožuje zmatek a strach z neviditelného nepřítele. Stojíme tedy před velkou výzvou nově se zorientovat a nalézt způsob, jak společně jít za současných podmínek s důvěrou a podpírat jeden druhého.

Naše zkušenosti z minulého putování jsou však náhle v mnohém nepoužitelné, protože nikdo z nás nic podobného nikdy nezažil. Inspiraci tak nemůžeme hledat v pouhém ohlížení se nazpět. Řešení nenajdeme ani v napodobování vnějších forem minulosti, v níž podmínky života Církve i světa byly tak zásadně odlišné od těch dnešních.

Dnes jsme naopak pozváni hledět dopředu, na toho, který je naším orientačním bodem, na našeho Pána Ježíše Krista. On jde s námi. On je pro nás ten oblačný sloup, který vedl Izraelity při útěku z Egypta. On je pro nás tou hvězdou, která vedla mudrce na cestě do neznámého Betléma. On je Cestou, Pravdou i Životem v této naší těžké situaci (srov. Jan 14,6). Proto jsme nyní v první řadě pozváni posilnit vztah s ním. Jen tak budeme jako křesťané schopni obstát a být připraveni v Jeho síle pomáhat i druhým.

Nenechme se proto oklamat různými falešnými vykladači a nesnižme se v této chvíli k pouhému moralizování. Jasně odmítněme někdy tak lákavá vysvětlení o Božím hněvu či trestu, který je důvodem současné tíživé situace. Náš Bůh není Bohem trestajícím. On je Emanuel, tedy Bůh s námi, který pro nás zemřel na kříži a pomáhá nám i v těchto náročných časech. To On ve svém milosrdenství vládne jako Zmrtvýchvstalý dějinám, jak budeme vyznávat o velikonoční vigilii, ať už její slavení bude jakkoliv omezeno.

To, co náš vztah s Kristem vytváří a posiluje, je víra, naděje a láska. Tyto tři božské ctnosti, jak je v Církvi tradičně nazýváme, nás uschopňují kráčet dál správným směrem i neznámou krajinou.

Vyzývám Vás proto, sestry a bratři, k posílení víry. Modlete se, scházejte se k modlitbě ve Vašich rodinách, čtěte Písmo svaté, proste o požehnání a požehnání si navzájem vyprošujte. Vyzývám Vás, manželé, modlete spolu, vyzývám vás, otcové i matky,zvěte k modlitbě své rodiny, vyzývám vás mladé, využijte svoji digitální šikovnost k vytváření modlitebních skupinek přes sociální sítě, a to jak pro sebe, tak i pro nás ostatní, kteří to s počítačem moc neumíme. Vyzývám Vás osamocené, modlete se růženec či breviář s druhými přes telefon a tak překonávejte svoji samotu. Paradoxně právě nyní, kdy je tolik věcí zásadně omezeno, je doba příhodná oživit aktivní dospělou víru a posílit svoji věrnost v modlitbě. Nebuďme pouze pasivními konzumenty on-line bohoslužeb, buďme muži a ženami modlitby, každý sám za sebe i v malých společenstvích domácí církve.

A buďme lidmi naděje. Pán jde před námi i temnotou rokle (srov. Ž 23) a cesta jím vedená neomylně směřuje k radosti, kterou může dát jen On sám. Dobro je silnější než zlo, tomu věříme, to je základ životního postoje křesťana, který svoji víru neukončil meditací nad utrpením Krista na Golgotě, ale prošel až k pravdě vzkříšení. Proto jsme my křesťané v dnešní situaci, ve které se o nás může pokoušet snad až beznaděj Velkého pátku, pozváni k životu v naději na dobro, jež přináší naplnění do každého lidského života. A jsme také posláni touto nadějí oslovit druhé. Naděje se má skrze nás šířit mnohem nakažlivěji, než se šíří současný nebezpečný virus. Vždyť „nadějí jsme spaseni“ (Řím 8,24), jak říká apoštol Pavel a s ním i papež Benedikt ve své encyklice o křesťanské naději „Spe salvi“, kterou v současné náročné době velmi doporučuji k četbě a meditaci.

Oživme v této pohnuté době také svou důvěru v Boží bezpodmínečnou lásku. Naslouchejme svým srdcem slovům, která apoštol Pavel adresoval křesťanům v Římě: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy, snad soužení… hlad… či zabití?… Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.“ (srov. Řím 8, 35-37) Srdce osvěžené důvěrou v Boží lásku se pak přirozeně stává zdrojem autentické lásky k druhým. V ní buďme vnímaví pro to zcela konkrétní, co je nyní třeba. Nabídněme své síly potřebným, podporujme své blízké telefonicky, pišme jim maily, povzbuzujme je. Zapojme se do dobrovolnických aktivit.

Sestry a bratři, rád bych Vás všechny povzbudil v duchu našeho letošního diecézního hesla: Nebojte se! Jestliže následujeme svého Mistra a Pána, jdeme i v náročných situacích správným směrem. Je téměř jisté, že náš svět po ukončení virové pandemie bude jiný. Pravděpodobně to bude svět, ve kterém na mnohé dopadne i velká tíže hospodářských důsledků a sociálních nejistot. Přimknutí se ke Kristu ve víře, naději a lásce je nám však zárukou, že se opravdu nemusíme bát. On sám nám ukáže, kudy se ubírat dál, jak si navzájem pomáhat a být pohotoví ke službě bližním. Ani v neznámé krajině nových a snad i náročných životních podmínek se nestaneme tuláky či psanci. Budeme i nadále živým lidem Božím kráčejícím stezkou vyvolení společně s Matkou Boží, jak o tom psal z komunistického vězení Václav Renč ve svých loretánských litaniích. (viz. Loretánské světlo, invokace Panno věrná)

Při liturgii na Popeleční středu zazněla modlitba, ve které jsme prosili, aby nás půst posílil. Jsem přesvědčen, že v současné situaci je správné znovu a naléhavě prosit Boha o posilu i tímto způsobem, a proto zvu celou naši diecézi, aby se následující pátek 27. března spojila v postu, který nás posílí na naší duchovní cestě neznámou krajinou dnešních dnů.

Sestry a bratři, děkuji Vám všem, kteří se nasazujete v současné krizi pro dobro druhých. Děkuji Vám všem, kteří respektujete náročná, ale smysluplná nařízení vlády, a tak chráníte sebe i druhé.

Papež František hned na začátku své první programové encykliky Evangelii gaudium vyzývá každého křesťana, a to výslovně v jakékoliv situaci, aby hledal Ježíše Krista a řekl mu, že ho potřebuje. Rád bych nyní uposlechl této papežovy výzvy a zvolal jménem nás všech: Ježíši Kriste, právě teď Tě my, ženy a muži, mladí i staří, zdraví i nemocní, celý Boží lid plzeňské diecéze i všichni obyvatelé našeho nemocného světa moc potřebujeme, vysvoboď nás a přijmi nás v této tíživé situaci do své vykupitelské
náruče (srov EG 3). Amen.

S požehnáním a v modlitbě
Váš biskup Tomáš
V Plzni dne 21. 3. 2020,
Č. j. 815/2020

Václav Renč
Panno věrná
upřeně jdoucí stezkou vyvolení
sama jak prst v zásnubním prstenu,
den nesouc skrze vřavu denní
zaposlouchána v píseň pramenů
Oroduj za nás
kdo pili z křestních vod a nad vodami
zář Ducha spatřili se vznášet v tmách;
ať trpělivě snesem sebe samy,
když zaťěžujem vlastních křídel vzmach;
ať navzdory sirénám a pochybnostem
tvou pečeť nesem v srdce vpálenu!
Ať zítřka v štěpnicích jsme letorostem,
ať plamenem jsme v moři plamenů!